Když se zhasne a zase rozsvítí...

Je to příběh vskutku pozoruhodný, který by patrně ještě nějakou dobu prošel bez povšimnutí. Kdyby si některé soukromé firmy nevšimly, že jim chce vodoprávní úřad na zastavitelných pozemcích vyhlásit stavební uzávěru. Víceméně náhodou tak vyplynulo na povrch, že si již před dvěma lety město samo stejnou uzávěrou znemožnilo realizaci své nejdůležitější dopravní priority - východní tangenty. Ano, to je ta komunikace, která má konečně odlehčit několikrát denně ucpaným městským částem (od Holice, Hodolan, přes Bělidla, Chválkovice až po Týneček), které se při dalším růstu dopravy hrozí ucpat nadobro. Tak tento obchvat, o který usilovaly všechny politické reprezentace v posledním čtvrtstoletí má dnes drobný problém - vůbec ho nejde postavit. Protože na části území, kudy vede, kromě vrtů nejde udělat nic. Toto dosavadní vyústění letitého úsilí je tak kuriózní, že stojí za to se u něj zastavit v souvislostech.

Víceméně náhodou tak vyplynulo na povrch, že si již před dvěma lety město samo stejnou uzávěrou znemožnilo realizaci své nejdůležitější dopravní priority - východní tangenty.

Připomeňme si nejdříve historický kontext. Tangenta původně měla vést dle územního plánu hned podél zástavby Hodolan, po zkušenosti s vnitroměstskou estakádou Velkomoravská však proti tomu v letech 2004 a 2005 Hodolaňáci sepsali petici. Tehdejší primátor Martin Tesařík se rozhodl petici vyjít vstříc, v posledním roce jeho funkčního období (2006) se rozhodlo o pořízení změny územního plánu k přetrasováni tangenty. Tento proces byl ale dlouhý, protože do něj vstoupila paralelní příprava nadřazeného územního plánu - zásad územního rozvoje Olomouckého kraje. Ty nejprve zakotvily pokyn vést tangentu vzdálenější trasou kolem Bystrovan, celý dokument pak začal platit v roce 2008. Do územního plánu Olomouce se tangenta promítla v roce 2010, proti její trase tehdy podala námitku mlékárna Olma kvůli ochraně svých vodních zdrojů a vodovodu. Vypořádání této námitky konstatuje, že závaznost trasy je daná nadřazeným územním plánem a problém se musí vyřešit technickým opatřením. Zkrátka stavba musí být provedena tak, aby kvalitu vod neohrozila a případně byly zajištěny náhradní zdroje vody. V tomto duchu probíhaly po léta všechny přípravné práce, nikde se neobjevila pochybnost, že by takové řešení nešlo nalézt. Jako daleko větší problém se vždy jevilo překlenutí aleje na Kopeček. Ještě v roce 2018 za primátora Staňka se připravoval návrh trojstranné dohody v této věci mezi městem, Olmou a ŘSD, která se bohužel do voleb nestihla projednat a schválit.

Snad jsem čtenáře neuspal věcnými detaily, onen kuriózní příběh totiž začal v roce 2019. Po volbách nový primátor s velkou pompou oznámil vytvoření pracovní skupiny, která to měla celé dotáhnout. Zasedala, zasedala, až se nad jejím fungováním rozprostřela mlha. Jaká variantní technických řešení se hledala? Jaké představovaly náklady? Diskutovaly zúčastněné subjekty o rozdělení pokrytí těchto nákladů? Vznikla shoda, či se účastnící rozešli bez dohody. To už nikdo veřejnosti nikdy nesdělil. A v této nastalé mlze, která ještě zhoustla příchodem kovidu se uprostřed nejtvrdšího lockdownu odehrává ona nepochopitelná věc: Na žádost OLMY vyhlašuje magistrát města zpřísnění ochranného pásma, které znamená faktickou stavební uzávěru v území. Akorát si toho jaksi nikdo nevšimne. Od té chvíle se skoro na každém zastupitelstvu diskutuje o přípravě tangenty, vedení města odpovídá na dotazy opozice a vypadá to, že práce pokračují. V sále však sedí minimálně několik úředníků (a možná i politiků), kteří "vědí", nikdo nevstává, aby řekl: "O čem se to tady, sakra, bavíme? Vzdyť ten obchvat vůbec nejde postavit." Korunou této podivnosti je načasování druhého pokusu o další rozšíření pásma uzávěry až k Bystrovanům a takřka k Velké Bystřici, které se, světe div se, objevilo na úřední desce náhodou zrovinka dva dny před komunálními volbami. Není těch náhod trochu moc?

Celou ztemnělou scénu nasvítil až burcující dopis poslance Majora všem zainteresovaným, vyzývající je, aby začali konat v zájmu města a jeho občanů. Bude teď nanejvýš zajímavé, co se bude dál dít a kdo bude jak konat. Jen jasné kroky v zájmu města a jeho občanů rozptýlí pochybnosti, že se tu dělo něco velmi nepěkného v zájmu velmi soukromém.