Trh prý selhal
Alespoň tak pravil premiér České republiky. Dokládají to prý rostoucí ceny energií, které si nikdo nemůže dovolit. Je proto podle něj potřeba najít celoevropské řešení zastropování těchto cen. Stejný slovník používají i předsedové ostatních koaličních vlád dnešní deklarativně středopravicové vlády.
Shodněme se pro začátek na tom, že na trhu s energiemi opravdu probíhá krize. Rád bych k tomu přidal druhou tezi: Máme-li najít východisko z této krize, musíme být schopni pochopit její skutečné příčiny. Politici nám svůj výklad předkládají právě tezí o selhání trhu. Tržní selhání ("market failure") však ekonomická věda definuje celkem přesně a desetiletí o něj vedou vášnivé spory představitelé různých ekonomických škol. Ty se však týkají zcela jiné situace, než jaká nastala v energetice. Ostatně zdravý rozum říká, že má-li něco selhat, musí to nejprve existovat. Existuje dnes v evropské energetice tržní prostředí?
V posledních letech navíc ekologičtí blouznivci začali stanovovat cíle, které se více než plánování běžných komunistických režimů "husákovského" typu podobají "velkým skokům" z dob maoismu.
Jaké zdroje tato energetika používá, neurčuje reálná nabídka, nýbrž tzv. taxonomie, která určuje, které zdroje jsou přípustné z jiných než ekonomických, tj. primárně z ekologických důvodů. Řada tradičních energetických zdrojů je rozhodnutím od stolu odstavena. Obrovské dotace proudí do oblasti tzv. obnovitelných zdrojů, ty však jsou svou závislostí na počasí (vítr, slunce) nespolehlivé a musí být zálohovány jinými zdroji. Německo v tomto vsadilo na plynové elektrárny a učinilo tak sebe sama i zbytek Evropy vazalem Putinova Ruska. Německo navíc ovládá burzu, na které se s energií obchoduje a která ustavuje její cenu. I tato pseudoburza je však svou logikou podřízena ideologickému konceptu "Energiewende" (energetický přechod), jehož cíle nejsou energetické a ekonomické, nýbrž ekologické, tedy přesněji: ideologicky ekologické. Cena elektřiny je tak dána cenou nejdražšího zdroje nezbytného k uspokojení poptávky, tedy plynu. Přesněji řečeno nejdražšího zdroje uspokojujícího potřebu německé energetické soustavy.
Tato situace s administrativními rozhodnutími od stolu a cenotvorbou ovlivněnou ideologií a křivenou dotacemi připomíná mnohem více socialistickou ekonomiku řízenou státní plánovací komísí, než cokoliv s rysy volného trhu a konkurence. Nápis "burza" na dveřích z instituce skutečnou burzu s volným obchodem s komoditami neudělá. V posledních letech navíc ekologičtí blouznivci začali stanovovat cíle, které se více než plánování běžných komunistických režimů "husákovského" typu podobají "velkým skokům" z dob maoismu. Do pěti let, do deseti let chtějí nastolovat úplně jiné principy fungování reality bez ohledu na náklady a důsledky.
Za této situace přijíždí německý kancléř Scholz a na půdě staroslavného Karlova vysokého učení oznamuje plán zbavit definitivně země Evropské unie suverenity v rozhodování. Nepřijel se omluvit za následky fatálně chybných rozhodnutí své země, které musejí nést v plném rozsahu i její sousedé. Chce napříště, aby nikdo neměl ani prostor ke kritice, vyvození odpovědnosti a změně kurzu.
V energetice selhal nikoliv trh, nýbrž politické elity. Ty místo sebereflexe chtějí rozjet nové kolo podobného šílenství v podobě unifikace evropské fiskální a sociální politiky a zároveň chtějí umlčet jakýkoliv hlas odporu. Je na čase se proti tomuto bezprecedentnímu politickému zlu, která má potenciál rozvrátit život několika následujících generací, bez vytáček a jednoznačně postavit.