Šuplík veteše ruského imperialismu

Invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 provázela rozsáhlá a dnes už polozapomenutá propagandistická akce. V kolektivní historické paměti z ní zůstal příběh o bratrské pomoci spojeneckých armád, které přijeli do naší země zachránit socialismus. To je už ale příběh očištěný o řadu vrstev oné reálné dobové propagandistické ofenzivy, které se nehodily do "normalizované" reality stabilizované husákovské éry. Autentická dobová propagandistická kampaň byla daleko komplexnější a smrdutější směsí. Na západních hranicích Československa prý již stála připravená armáda NATO, včetně německých vojsk. Na našem území byly odhaleny sklady zbraní kontrarevolucionářů. Celé dění bylo revizí výsledků druhé světové války, hrozilo vypuknutí světové války třetí, kontrarevolucionáři měli blízko k pohrobkům německého nacismu. Tyto a podobné fantasmagorie servírovala sovětská propaganda domácímu sovětskému publiku, o něco méně šílené, přesto však za vlasy zcela přitažené příběhy vysílala do Československa kolaborantská stanice Vltava, hlásná trouba okupační propagandy. Nešlo přitom o první případ aplikace tohoto propagandistického narativu k legitimizaci jasně neobhajitelné vojenské akce. Podobné příběhy chrlila propagandistická mašinerie Kremlu už při potlačení maďarského povstání v roce 1956.

Vladimír Putin se léta stylizoval do polohy racionálního vládce velmoci, který sice postupem času stále méně skrýval obnovené ruské velmocenské ambice, snažil se však při jejich naplňování o sofistikovanou hru, kombinující prvky hybridní války, tj. moderní sofistikované informační strategie s navenek demonstrovanou kultivovaností. Na obličeji si stále nechával masku současnosti, a to i ve chvílích, kdy dojem narušila barbarská aktivita typu vražd a otrav politických oponentů. Promyšleně budovaná propagandistická mašinerie v posledních letech sice stále častěji chrlila nejrůznější polopravdy a propagandistické dýmovnice, vždy však s vědomím, že pro věrohodnost těchto udiček u cílové skupiny je potřeba to nepřehnat, opatrně promíchávat pravdu s polopravdou a otevřenou lží. Občasné návraty starého diskursu studené války v podobě výroků různých obskurních figur o roce 1968 se jevily jako promyšlená hra pro domácí publikum, předhazující mu zlé muže, přičemž navenek si režim uchovával masku přijatelnosti.

Putin udělal chybu, kterou v několika minutách destruoval úsilí letité ruské informační strategie. Odložil masku a zůstal nahý v primitivní průhledné rubášce ruského imperiálního šovinismu.

Putinův projev, jimž před několika dny doprovodil první minuty ruské agrese vůči Ukrajině znamená v tomto směru přelom. Po letech sofistikované informační války prostředky 21. století se najednou ukázalo, že když ruská armáda sedá do tanku, vrací se rétorika k stereotypům poloviny minulého století. Jakoby někdo zapomněl propagandistické klišé přepsat do jazyka globalizovaného mediálního světa 21. století. V krizovém šuplíku ruského cara, ze kterého vytahuje desky s příslušným projevem ve chvíli války, zůstala veškerá rétorická veteš o nacistech, avanturismu, zaprodancich, ženách, dětech a starcích, ochraně míru, prevenci třetí světové války. Byla to řeč pro domácí publikum ve světě studené války. Sledoval ji však pozorně celý svět.

Putin udělal chybu, kterou v několika minutách destruoval úsilí letité ruské informační strategie. Odložil masku a zůstal nahý v primitivní průhledné rubášce ruského imperiálního šovinismu. Projevem se stal z obávaného státníka, který byl pro svou sílu a nebezpečost respektován, obyčejným zločincem. A to ještě dříve, než jeho vojska na Ukrajině poprvé vystřelila a začala skutečné válečné zločiny páchat.

Tato chyba může mít dalekosáhlý vliv jak na úspěšnost ruské vojenské akce , tak i na celkovou dlouhodobou stabilitu putinovského režimu. Celý normální svět dostal od Putina jasnou zprávu, kdo je jeho nepřítelem.