(Ras)Putin

29.03.2022

Rasputinův příběh je notoricky známý. Mužik ohnivé povahy, se sklony k výbušnosti a alkoholismu, avšak se silným charismatem, kterým si získal přízeň části carského dvora a samotné carevny a tím i obrovský
společenský vliv. Postava, kterou je zvykem jmenovat spolu se zvláštním přídavným jménem: "jurodivý". To se spojuje v kontextu východoslovanských reálií s lidmi, kteří nemusí být vzdělaní či kdovíjak intelektuálně na výši, jsou však "božími lidmi", nadanými prorockými či léčitelskými schopnostmi. Ty v sobě spolu se silnou zbožností našel právě Rasputin a trefil se do situační poptávky v carské rodině, ovládnuté strachem o život malého careviče, nemocného hemofilií. Jak příběh skončil také dobře víme, stále více odvázaný a nekontrolovatelný Rasputin byl pacifikován až vraždou. Bizarní poměry na carském dvoře na sklonku impéria však jakoby předznamenaly další zlovolný vývoj, vrcholící tragickou bolševickou revolucí.

Nezbytným předpokladem návratu Ruska mezi civilizované státy je proto odstranění nové formy jurodivé rasputinovské tendence z jeho veřejného života a společenského vědomí.

Slovní hříčkou v nadpisu nemyslím hledání paralely mezi dnešním ruským prezidentem a jurodivým mužikem. Znaky "jurodivosti", ideového blouznění nových proroků však mají některé rysy posledních cca 15 let jeho vlády. Přibližně tak starý je totiž zvrat, kdy se v ruské politice znovu oživila velmocenská a spasitelská tendence, od níž vede přímá cesta k dnešní agresi na Ukrajinu. Od té doby se také datuje příklon chladně pragmatického Putina k blouznivým ruským intelektuálům typu Alexandra Dugina, o kterém
se občas říká, že je Putinovým Rasputinem. Litanie o dekadentním Západu, svaté spasitelné roli Rusi se prolínají s imperiálním sentimentem a cynickým šovinismem. Ideologie má patřičně apokalyptický nádech, svatá mise má vyvrcholit konečným bitvou ("Endkampf") mezi Ruskem a symbolem světové
dekadence - Spojenými státy. Duginovské fantasmagorie se bohužel nestaly pouhým zpestřením intelektuální atmosféry v salonech soudobé ruské věrchušky a siloviků. Jejich prvky převzaly a do svého fungování zakomponovaly i organizace jako je proputinovské hnutí Naši, v tomto duchu se po léta odehrávala setkání nacionalistické mládeže Seliger.

Tuto "rasputinovskou" komponentu musíme vidět i v úvahách nad hledáním východiska z patové situace ukrajinského konfliktu. Vede-li někdo blouznívý imperiálně-spasitelský boj proti silám "nacismu" a "dekadence", o to větší ztráta tváře mu hrozí v případě "nevítězství" či porážky. O to
větší může mít tendenci k přístupu ve stylu po nás potopa, k pološílenému nakládání s lidskými životy a lidmi jako se spotřebním materiálem. Svatá apokalyptická válka legitimizuje vše. Nezbytným předpokladem návratu Ruska mezi civilizované státy je proto odstranění nové formy jurodivé rasputinovské tendence z jeho veřejného života a společenského vědomí.