Prodloužený čas

Jakkoliv v době, kdy píšu tyto řádky, dosud neproběhlo ustavující zasedání olomouckého zastupitelstva, výsledek koaličních jednání je již zřejmý, lze tedy přičinit i pár poznámek k tomu, proč volby dopadly, jak dopadly a co nejvíce ovlivnilo průběh povolebního koaličního zbližování. Jako každé hodnocení jde o subjektivní pohled, tedy žánr dle hesla: "jak to vidím já".

Překvapím hned na úvod tezí, že hnutí ANO vyhrálo volby zaslouženě, i když vzápětí tuto tezi zrelativizuji. Nemyslím, že by toto vítezství odráželo nějaké významné úspěchy při řízení Olomouce, realita je podstatně prozaičtější. ANO jediné po celé volební období aktivně zviditelňovalo svou přítomnost na radnici, jeho lídr se prezentoval jako primátor a vstoupil tím v obecnou známost. Že marketingová komunikace je "conditio sine qua non" politiky je banalita, zdaleka ne všichni ji však chápou a dlouholetou "nepráci" v této oblasti žádná volební kampaň nedožene. Navíc: volič potřebuje cítit, že lídr kandidátky opravdu chce primátorem být, což voličům nabídl pouze lídr ANO. V kombinaci s komplikovanou celostátní politickou a ekonomickou situací to tentokrát stačilo na docela výrazné volební vítězství. Nemuselo to tak být. Výsledky napříč republikou ukazují, že tam kde kandidátky kopírující vládní koaliční subjekt SPOLU dokázaly prezentovat tah na branku, kreativitu, viditelné osobnosti s vnitřní dynamikou, tam byly schopny volby vyhrát nebo být rovnocennějším soupeřem.

Celé minulé volební období jsem kritizoval pojetí politiky, které je založena primárně na marketingu, řečnění o koncepcích, hře na styl, otevřenost, přitom však absentuje schopnost něco skutečně rozhodnout a realizovat. Nové uspořádání dává tomuto přístupu novou šanci, "prodloužený čas".

Klasické politické strany celkově ve volbách příliš neobstály. Symbolem tohoto jevu budiž výsledek sociálních demokratů, kteří tak málo věřili své značce, že kandidovali pod krycím názvem Olomoučané, čímž zcela zmátli poslední zbytky svých voličů. Výsledek koalice SPOLU sice pro žádnou ze sdružených stran není dobrou zprávou, alespoň však dává naději na obrodu v opozičních lavicích, kterou tyto strany potřebují "jako sůl". Tak moc, že je dobré připomenout, že automaticky k ní rozhodně nedojde a pracovat na ní je potřeba začít okamžitě. Zbývá se krátce zastavit u výsledků koalice "architektů a Pirátů" a Hnutí Společně. Ti první dosáhli po mnoha letech v opozici obstojný, ale nijak omračující výsledek, ty druhé zachránil lídr kandidátky, který se zviditelnil v roli ekonomického náměstka. Summa summarum tak kromě vítezství ANO nerozhodl o povolebním uspořádání ani tak výsledek voleb, jako průběh povolebních jednání.

Pojďme tedy k němu. Po výsledku každého vyjednávání se říká, že vše bylo dohodnuto předem. Na tento "konspirativní" přístup bych odpověděl tím, co jsem několik měsíců před volbami řekl jako svůj odhad vývoje: Předpokládám, že ANO volby vyhraje, bude se však obávat, že bude obejito. Proto před volbami slíbí všechno všem. Po volbách pak bude důležité, kdo hnutí první nabídne jistotu neobejití a funkce primátora (něco málo o psychologii obhajujících primátorů vím). Tuto rychlost osvědčil "majitel" hnutí Společně. Kombinace mediálního výroku "jsme připraveni jednat se všemi" od Spolu a výzvy STANU obejít vítěze voleb dotvořila rozhodovací mozaiku. Příběhovou stránku věci je ale potřeba doplnit několika "hlubinně psychologickými postřehy": 1. Primátor si zjevně v minulém období sedl s náměstkem pro finance, ve kterém cítí oporu, což nikdo nepřebil. 2. V ANO se věří na to "mít svého "Prchala", ten místní marketingově zavelel k tomu, že lepší je image "bořitele kartelu", než šeď kontinuity. 3. Je dobré, když za subjekty vyjednávají jejich lídři a lidé z čela kandidátky. Pokud to musí dělat jiní politici, nedělá to dobrý dojem.

Poslední hlubinně psychologický postřeh se už týká toho, co vlastně nové uspořádání znamená a co může přinést. Celé minulé volební období jsem kritizoval pojetí politiky, které je založena primárně na marketingu, řečnění o koncepcích, hře na styl, otevřenost, přitom však absentuje schopnost něco skutečně rozhodnout a realizovat. Nové uspořádání dává tomuto přístupu novou šanci, "prodloužený čas". Mentální shoda na tomto přístupu k životu a práci může být hlavním pojivem nové koalice. Nic neilustruje tento jev lépe, než současná dopravní situace v Olomouci: Připoustit současné rozkopání přejezdu v Hodolanech, křižovatky před nádražím, zúžení komunikace u Senima a svedení dopravy na Velkomoravské do jednoho pruhu je symbolickým výrazem toho, že město už fakticky delší dobu nikdo neřídí (v původním smyslu slova), j řízeno jen virtuálně, symbolicky. Máme ale zato vysoce rozpracovanou a sofistikovanou koncepci trvale mobility. Čas ukáže, zda v novém volebním období vznikne řada dalších koncepcí, organizčních změn a symbolických kroků, či se něco skutečně rozhodne, stane a zrealizuje. Nový začátek znamená vždy novou šanci, v tomto případě by popření sebe sama bylo žádoucí. Přál bych městu reálnou, nikoliv virtuální politiku. Sláva vítězům, čest poraženým a všem dohromady přeju odvahu ke skutečné práci.