Pod povrchem reality show

Johnny Depp vs Amber Heard. Stala se z toho nejsledovanější reality show roku. Probíhala v online světě, žádné gesto, mimický záškub v tváři či slza neunikly pozornosti všudypřítomné kamery. Kombinace snímání soudu a jeho vysílání do celého světa s množstvím odposlechů, předčítaných osobních sms zpráv a detailů z intimního života vytvořilo nový žánr - justiční pornografii. Online svět prožíval napětí a emoce minutu po minutě jako v telenovele. Pro většinu diváků seriál skončil happy endem. Tak si to můžeme naplno užít, emoce přece prožíváme a je to příjemné. Já si ale myslím, že bychom měli spíše přemýšlet. Nedostaneme-li se totiž pod povrch emocí a osobních sympatií či antipatií, nepochopili jsme nic. A hlavně: nepoučili se.

Kdo že u soudu prohrál? Amber Heard? Tak vypadá výsledek, když zůstáváme na úrovní fanouškovské rivality mezi Spartou a Slávií. Podstatné je, o jaké principy či hodnoty u soudu šlo a zda byly tyto  principy pregnantně pojmenovány. Pojďme si projít jejich zkusmý výčet:

• 1. Presumpce viny. Oproti tradičnímu principu presumpce neviny prosadili progresivisté ve veřejném prostoru princip opačný. Pokud je někdo obviněn z činů, které oni zařadili na aktuální seznam pokrokové agendy (sexuální obtěžování, domácí násilí, prohřešky vůči genderu apod.), musí být z veřejného prostoru okamžitě vyloučen, bez ohledu na to, zda mu byly takové skutky prokázány u soudu.
• 2. Individualismus vs identitarismus. V tradiční pojetí jsou si lidé jako jednotlivci rovni před zákonem, každý čin je posuzován individuálně a jsou na něj aplikovány obecné právní principy, které definují nedovolené a trestané jednání. V nové pokrokářské verzi spravedlnosti jsou jednotlivci především příkladem, ztělesněním  skupinových identit a archetypálních společenských konfliktů, v nichž bojuje dobro a zlo, pokrok s tmářstvím. Proti sobě stojí týrané ženy a násilničtí muži, znevažované sexuální minority a nositelé genderových stereotypů, zástupci rasy a rasisté. Obecné kategorie jsou tak silné a vzývané, že není čas pátrat po nějakých faktech a detailech konkrétního případu. Když se kácí les...
  
• 2. Firemní/mediální vs institucionalizovaná spravedlnost. Tradiční společnost si vytvořila justici jako institucionalizovanou spravedlnost. Ta má mnohem nižší roli, než metafyzická spravedlnost božího soudu, spíše zabraňuje aplikaci modelu "oko za oko, zub za zub". Rolí policie je vyšetřování a shromažďování důkazů, rozhodnout může pouze soud. Ten jediný také může jednotlivce omezit na jeho právech. V nové, pokrokářské verzi se vyšetřování ujala média a firmy, odsuzuje rozhodnutí firemních soudů, mediální řev angažovaných nátlakových skupin, soud Společnosti, veřejného mínění, zastupovaného nejhlasitější menšinou. A ti nejprostší hlupáci považují právo firem (zejména velkých korporací) definovat hranice morálky a svobody slova za "pravicový přístup".

Podstatné je, o jaké principy či hodnoty u soudu šlo a zda byly tyto principy pregnantně pojmenovány.

Tyto neomarxistické deviace u nejsledovanějšího soudu letošního roku prohrály. Prohrály však skutečně? Opravdu se jednostranně vychýlené kyvadlo vrací zpět k rozumnému normálu? Nestalo se tak jen zcela výjimečně, jen díky bezprecedentní světové popularitě Jacka Sparrowa? Nepotvrzuje tato výjimka pouze dosud panující pravidlo?