Méně něž začátek

"Clean up your room!", radí provokativně svým mladým posluchačům kanadský klinický psycholog Jordan Peterson. Mladí lidé mu často kladou otázky, jak mají zachránit svět před klimatickou katastrofou, jak vyřešit současné sociální, rasové, genderové a jiné módní problémy. "Nejdříve si ukliďte v pokoji", reaguje často k nelibosti druhé strany Peterson. Zdánlivě banální odpověď má samozřejmě hlubší kořeny: Myslíte si, že dokážete vyřešit jakýkoliv složitý problém ve světě kolem vás, když se nedokážete postarat sami o sebe, zajistit si základní potřeby, bydlení, důstojné životní podmínky? Založit rodinu, starat se o druhé? Pořádek či naopak "čurbes" v pokoji odráží stav duše. Co můžou světu nabídnout lidé, kteří jsou vnitřně zmítáni chaosem? V češtině ne nadarmo říkáme, že má-li se člověk pouštět do jakýchkoliv "větších akcí", je dobré mít nejprve "čistý stůl".

Zprvu se pokoušel symbolizovat naději, skončil však jako patron všech nespokojených a frustrovaných. Nemá politický program, nesymbolizuje ideje, kromě negace vůči zbytku světa.

Prizmatem této metafory se můžeme dívat i na právě probíhající volby prezidenta. Nepředjímejme jejich výsledek. Druhá kola často přinášejí překvapení, čistě matematické projekce se mohou mýlit. Zkusme přesto vycházet z pracovní hypotézy, že ani v druhém kole Andrej Babiš nezvítězí a promyslet realisticky důsledky takového výsledku. Vzhledem k  pravomocem přímo voleného prezidenta nelze čekat od prezidentských voleb zázraky, východisko z dlouhodobě neřešených problémů společnosti. Volby se přesto týkají něčeho podstatného, předstupně jakékoliv rozumné politické debaty na politické scéně. Tématem voleb je fenomén babišismu i samotný Andre Babiš, který založil svůj politický vzestup na reálných chybách a selháních české politické scény. Nenabídl však žádný funkční model jejich řešení, svou politickou dráhu v exekutivě prosurfoval na vlně negace. Politické spektrum zároveň prodriftoval zprava doleva. Zprvu se pokoušel symbolizovat naději, skončil však jako patron všech nespokojených a frustrovaných. Nemá politický program, nesymbolizuje ideje, kromě negace vůči zbytku světa. Má sebe samého, neomezené finanční zdroje a profesionální marketingovou mašinerii, která ho prodává jako prací prášek či nový šampon proti lupům. Prodejnost zboží však silně poklesla zejména v průběhu kovidové krize a tváří v tvář jejím důsledkům. Celkově Babiš v politice jen prolonguje problémy, je falešnou vějičkou, přinášející pouze velmi drahou ztrátu času.

Případní volební porážka může znamenat postupnou ztrátu vlivu nejen lídra, ale i samotného politického hnutí, byť tento proces může být ještě dlouhý. Představíme-li si však českou politickou scénu hypoteticky bez Babiše, v žádném případě to neznamená, že odchod jednoho člověka vyřeší většinu problémů, které česká politika dlouhodobě má a které se v čase spíše prohlubují. Dnes tyto problémy pouze čekají, odsunuté na vedlejší kolej rozdělením společnosti, které Babišova éra přinesla. V jaké stavu je naše politické spektrum? Tvoří ho ideově a programově vyprofilované strany? Mají politické strany a hnutí řešení pro aktuální výzvy, spojené třeba s evropskou integrací, bezpečnostní situací, bojem proti inflaci, zajištěním cenově dostupných energií, budováním funkčního státu, realizací infrastrukturních investic? Budeme umět spravovat stát tak, aby v něj měla veřejnost důvěru? Najdeme recepty na složité výzvy dnešního světa, který se nám komplikuje před očima? Případný konec babišismu teprve otevírá dveře k zkvalitnění české politiky a je na této cestě jen předstupněm. Práce na skutečném politickém ozdravení nás teprve čeká. Tedy pokud se ve druhém kole přece jen nedočkáme překvapení.