Inflace státníckých projevů
S projevy našich státníků při příležitosti konce kalendářního roku se v posledních letech roztrhl pytel. Nezaznívá jako kdysi jeden novoroční projev prezidenta, o místo na slunci se nově hlásí předsedové obou komor parlamentu, předseda vlády. Novým literárním žánrem na sociálních sítích se staly pseudoprezidentské projevy, tj. texty, v nichž se lidé, nespokojení s vystoupením stávající hlavy státu pokoušejí ukázat, jak by dle jejich názoru projev prezidenta měl vypadat, aby jeuspokojil.
Jak se celá tato taškařice seběhla? Na počátku byl zdánlivě nevinný akt prezidenta Miloše Zemana, který se rozhodl, že nebude přednášet novoroční projevy, nýbrž že se vrátí k tradici T. G. Masaryka a bude pravidelně přednášet vánoční poselství. Toto zdánlivě nekonfliktní řešení má však řadu problematických aspektů. Z pouhého pohledu na časovou osu vyplývá, že živí pamětníci vánočních poselství TGM až na výjimky již nežijí. Všichni současníci včetně nejstarších generací zažili pouze novoroční prezidentské projevy, přes obskurní charakter řady z nich za komunismu tato tradice zakořenila. Část občanů proto logicky substituci vánočního vystoupení za novoroční nepřijala. Druhým problémem je skutečnost, že vánoční čas ještě více posiluje symbolický význam klidné bilance a pozitivního poselství nové naděje. Tato linka však Miloši Zemanovi nikdy příliš nešla přes ústa a s přibývajícím věkem tento rys jen posiluje. Navíc prezident tvrdošíjně své projevy přednáší "z patra", což je jistě úctyhodné, ale logicky z nich tak mizí téma vize do budoucna, protože to je příliš kompexní téma na to, aby ho i tak brilantní rétor, jakým Miloš Zeman nepochybně je, přednesl z hlavy. Dominuje tedy výčtové bilancování, stále častěji doprovázené vypořádáváním osobních účtů. Systém přímé volby prezidenta navíc vtáhl prezidentský úřad, který byl původně koncipován jako symbolický svorník všech občanů státu a politického systému, doprostřed vřavy politické konfrontace.
V společenském životě celkem bezpečně funguje princip "horror vacui", vytvoří-li někdo prázdný prostor, tento je okamžitě zaplněn. Prostor po novoročním projevu, posílený odporem části veřejnosti ke stylu projevů Miloše Zemana, se velmi rychle pokouší vyplnit ostatní vysocí ústavní činitelé.
V společenském životě celkem bezpečně funguje princip "horror vacui", vytvoří-li někdo prázdný prostor, tento je okamžitě zaplněn. Prostor po novoročním projevu, posílený odporem části veřejnosti ke stylu projevů Miloše Zemana, se velmi rychle pokouší vyplnit ostatní vysocí ústavní činitelé. Jakkoliv v tomto textu neskrývám svou sympatii k novoroční tradici a antipatii ke konfrontačním projevům Miloše Zemana, ačkoliv by čtenář mohl očekávat, že budu vyzdvihovat nějaký projev mě politicky bližší, já naopak nepovažuji tyto trucpodniky ostatních za šťastné. Nejsem stoupencem módního rčení, že jestliže není prezidentem zvolen můj kandidát a výkon prezidentství se mi ne zcela zamlouvá, že osoba XY není můj prezident. Respektuji demokratickou volbu a chci se snažit, aby příště dopadl více podle mých představ. Projevy "skoroprezidentů" v špatně kašírovaných prezidentských kulisách, kde se snaží předvádět, jak by vypadaly jejich prezidentské řeči, kdyby byli prezidentem zvoleni (což ovšem nebyli), mi přijdou směšné a trapné. Inflace takových projevů navíc vyvolává jiný, inflaci příbuzný jev: devalvaci. V konečném důsledku jde o snižování závažnosti ústavních institucí státu jako takových a sebeztrapňování aktérů.Věřím, že se dožiji chvíle, kdy důležitým momentem zamyšlení nad budoucím děním předneseným hlavou státu, která se opět bude alespoň při této příležitosti lidi snažit stmelovat, nikoliv rozdělovat, bude opět novoroční projev prezidenta republiky. Slouží ke cti dvěma minulým prezidentům, Václavu Havlovi a Václavu Klausovi, že tento princip a tím i symbolický význam svého úřadu ctili a respektovali.