Nešlo by to rychleji?
Tu stavbu sleduji skoro denně, nejen proto, že tudy vodím rozpustilou dceru do školky. Mám na mysli protipovodňová opatření budovaná v území mezi křižovatkou u Bristolu a areálem vysokoškolských kolejí. Koryto řeky se zde rozšíří, vzniknou náplavky a Morava pojme daleko větší objem vody. Oba nové mosty budou mít navíc vyšší profil a ani při povodních by neměly vytvořit v řece nežádoucí špunt. Povodňová vlna by měla městem rychle protéct bez rozlivu do ulic a dvorů v Nových Hodolanech.
Mám k tomu místu velmi osobní vztah. Strávil jsem zde celé dětství. Bydleli tu prarodiče, dodnes tu bydlí rodiče. Můj zájem o stavbu však není zdaleka jen zájmem rodáka o podobu budoucího nábřeží. Nejde ani pouze o zájem řidiče, který pociťuje dopady stavby v podobě objížděk, zjednosměrnění ulic a všudypřítomné dopravní zácpy. Dobře si pamatuji na diskuse v době, když projekt vznikal, už tehdy bylo zřejmé, že stavba bude trvat dlouho. Oproti původním předpokladům se však ještě podstatně prodloužila. Hotovo by mělo být až v polovině roku 2022, což je ještě řádná porce času. Již před mnoha lety jsem si říkal, jak to bude snášet celá Olomouc a jak lidé, kteří bydlí v domech na nábřeží, a zda by práce nešlo přece jen urychlit. O to více si tuto otázku kladu nyní. Ne kvůli nějaké laciné kritice, větší část prací ostatně nemá na starosti město, nýbrž Povodí Moravy.
Již před mnoha lety jsem si říkal, jak to bude snášet celá Olomouc a jak lidé, kteří bydlí v domech na nábřeží, a zda by práce nešlo přece jen urychlit. O to více si tuto otázku kladu nyní.
Nejde mi navíc jen o tuto stavbu, problém se přece týká veřejných staveb obecně, táhnoucích se jako hlemýžď. Kolikrát si klademe v kolonách na dálnici otázku, zda důvodem opuštěného staveniště je skutečně pověstná technologická přestávka? Jak už to u přeškoláků bývá, dceru zajímají bagry, stavební stroje a stavební ruch a tak pravidelně trávíme čas u Moravy jejich pozorováním. Mezi jejími všetečnými otázkami "co to je" a "proč?" si dělám průběžnou statistiku, kolik vidím v zorném poli stavebních dělníků a kolik strojů. Průměrná odpověď zní: do čtyř lidí a jeden až dva stroje v akci. Nemůžu si pomoci a vzpomínám, že při dokončování rodinného domu nám na stavbě pracovali dva, občas i čtyři lidé. Je normální, aby tolik lidí bylo i na staveništi stavby za miliardy? Jsem laik, nedokážu posoudit nutné návaznosti stavebních procesů a jejich technologické lhůty. Kolik lidí a strojů může v jednom místě být, aniž by si prostě zavazeli. Jednu zkušenost ale mám. Tam kde byl na zhotovitele vyvíjen permanentní tlak zadavatele, stavba šla mnohem rychleji. A tam, kde se na staveništi prolínaly stavby soukromého a veřejného sektoru, stavba rostla před očima úžasným tempem (díky tlaku soukromého sektoru).
Jak mi to tak v minulosti vrtalo hlavou, zeptal jsem se jednou zkušeného pracovníka velké stavební firmy, ať mi to tajemství rozkryje. Chvíli se zamyslel a řekl: "No víš, na trhu je omezené množství stavebních firem. Ty mají určité množství lidí a techniky. Ty lidi je potřeba platit a tu techniku vytížit. Aby třeba neseděli půl roku doma bez výplaty, aby ty stroje nestály. Veřejných zakázek je určité množství. Tak se to celé holt musí nějak rozprostřít v čase, aby to dávalo ekonomický smysl. Všimněte si, že v té větě není ani slovo o zájmu občanů, bydlících na nábřeží, všech těch, na jejichž život mají důsledky pomalých staveb vliv. Řeč je o struktuře a kapacitách stavebního trhu. Není na čase začít nejen tlačit na urychlení konkrétních staveb, ale pokusit se řešit téma rychlosti veřejných staveb systémově? Jinak budou některé diskuse v médiích působit jako směšné sci-fi. Takový Kanál Dunaj-Odra-Labe (nejsem jeho stoupencem) by se tímto tempem stavěl tisíc let!
(původně publikováno v Hanáckém Večerníku)