Báječný nový svět

Máme tendenci rychle zapomínat. Vteřinu po kovidovém rozvolnění jsme už mentálně naladěni na návrat světa, ve kterém můžeme svobodně dýchat, setkávat se, normálně žít. Vlastně možná i chceme zapomenout, vždyť to byly nejabsurdnější měsíce našich životů za několik posledních desetiletí. I já, neskrývám, už toho měl plné zuby. Přesto vás chci na chvíli obtěžovat pohledem do zpětného zrcátka. Myslím, že je to důležité - pro budoucnost. Abychom se nemohli jen jednorázově svobodně nadechnout, nýbrž už trvale svobodně dýchat.

"Svět už nikdy nebude, jaký byl dřív," říkali vizionáři typu Klause Schwaba ze Světového ekonomického fóra. Nastal čas pro velký restart. Komunikační technologie ovládnou svět lidské práce, lidé budou pracovat z domova. Všechny odvětví včetně obchodu se promění do nové virtuálně elektronické reality. Cosi ze světa kovidových opatření zůstane v naší realitě už navěky, liberální ekonomika musí ustoupit nové, vyšší a odpovědnější formě. Po kovidu se musí hodnotově proměnit celá společnost a principy jejího fungování...

Když nejde pracovat, příjmy vám zajistí stát. A nic hrozného se nestane, řádově narůstajících deficitů se není třeba bát. Nějak to dopadne a když bude potřeba, vrhneme do ekonomiky další finanční injekce.

Tak moment. My teď chceme hlavně znovu svobodně dýchat, dělat opět věci, které jsme tak dlouho dělat nesměli. Technologie svět zcela jistě mění a i já dnes pracuji z velké části online. Necítím ale totální převrat světa, ve kterém žiji a to co s novými elektronickými nástroji vytvářím, se svou podstatou neliší bytostně od situace, kdy by mi jako nástroj k témuž pomáhalo inkoustové pero, psací stroj či výkres. Co tak zásadního chce někdo změnit v lidském světě? Jsou to technologie, usnadňující práci nebo jde spíše o regulaci, která mi má říkat, co smím a nesmím, co mám a nemám, a jako legitimizační záminka k tomu má sloužit příběh o kovidu, epidemii, jakých lidstvo ve svých dějinách zažilo desítky, možná stovk, jen už na ně zapomnělo. Je to technologická revoluce, přetvářející ekonomiku, nebo pokus pod jejím pláštíkem zaútočit na lidskou svobodu a tradiční hodnoty?

Politici většiny světových vlád se nás v minulých měsících pokoušeli přesvědčit, že už neplatí tradiční ekonomické zákony. Když nejde pracovat, příjmy vám zajistí stát. A nic hrozného se nestane, řádově narůstajících deficitů se není třeba bát. Nějak to dopadne a když bude potřeba, vrhneme do ekonomiky další finanční injekce. Máme to pevně v rukou, ostatně už ovládáme dotacemi, co je či není v ekonomice perspektivní. V minulém světě před touto ekonomickou "revolucí" platilo, že takové chování způsobuje ekonomické problémy, např. v podobě inflace. Nebo ztráty konkurenceschopnosti, protože informace o skutečně perspektivních inovacích se nenachází v žádném plánovacím centru. Povídačky, říkají dnešní revolucionáři. A mezitím se roztáčí kolo inflace vzrůstem cen třeba stavebních materiálů, které činí ze stavby rodinného domu, bytu či podnikatelského objektu ekonomickou science fiction. První vlaštovky?

Vždycky když někdo tvrdí, že svět už nebude nikdy jako dřív, beru si do ruky Homérovu Odysseu, epos starý takřka tři tisíce let. Na jeho stránkách ožívá svět sice s koloritem bohů a bájných bytostí, ty jsou však mistrným vystižením týchž aspektů života a světa, které můžeme zažívat ve stejné síle i dnes. Při pohledu na Ithaku očima Télemacha člověk pochopí, jak málo se na podstatných věcech (nikoliv dobových kulisách) lidského života za dlouhá tisíciletí změnilo. Nenechme si namluvit věrozvěsty báječného nového světa, že je to jinak. Buďme před nimi na pozoru.